Hledání

 

Ještě pár  týdnů potrvá léto, kdy zažíváme více slunečního světla, naše duše i fyzická těla  mohou být  více hlazena slunečními paprsky ..

Bohužel, je poněkud běžným jevem to,  že ač slunce svítí, v duších lidí převládá tma, která se projevuje nejen smutkem, ale též starostmi, strachem, lítostí  a dalšími nízkými emocemi. Nacházíte-li se již na své osobní stezce poznání,  jistě je vám známo, že k nalezení vnitřního klidu duše je zapotřebí i „jiného světla“,  tj. světla poznání a rozšířeného vědomí.

Ano, snažíme se o nalezení pravdy, jejíž součástí je i vnitřní mír a co nejčastější vnitřní radost, učíme se nejen čelit temnotě vnější, ale i té vnitřní silou svých ukázněných myšlenek a emocí, ale též o její rozptýlení, neboť tam kde je byť jeden paprsek světla, nemůže nikdy vládnout tma.

Každý z nás během své osobní cesty jistě zažil, že se mu různé situace opakují. Tento opakovací děj je jakýmsi nápravným opatřením vyšších sil našeho osudu, během něhož máme nalézt právě ono skutečné světlo, tj. dokonalé poznání.

Obvykle nám během tohoto opakování lekcí život nabízí dvě řešení:

První řešení je pohodlnější,  a též, bohužel, nejvíce rozšířené, u nějž zůstáváme  v šeru svých iluzí, zajišťujících našemu osobnímu já jakýsi „pocit pohodlnosti a zdánlivé bezpečnosti“, kdy námi vytvořené iluze vytvářejí určitou danou šablonu každodenního života, našich re-akcí, emocí i myšlenek…Tyto šablony jsou vytvářeny nejen u analyticky myslících lidí, ale též i u těch, kteří se vydali na osobní stezku poznání a jejichž vědomí proniká do vyšších dimenzí, kdy se v některé sféře „uhnízdí“ 🙂  a vytváří si pohodlné struktury (šablony) zaručující mu pocit „duchovního člověka“…..

Druhé řešení spočívá v doslovné nutnosti, abychom prožili onu „bolest“  ze světla poznání, bolest podobnou té, kterou zažívají naše oči během přechodu z tmy do rozsvícené místnosti. Nejedná se pouze o „bolest ze světla poznání“, ale též o vynaložení síly vnitřní vůle, kdy opouštíme to zdánlivě již pohodlné a zaručeně fungující… Pokud člověk skutečně doslova prahne po opravdovém „světle“ své duše, tyto zdánlivě nepříjemné okamžiky zvládne s grácií , odměnou mu je stále větší vnitřní klid, vnitřní radost a nezměrný rozhled v pohledu na jakoukoliv životní okolnost jeho, či svého okolí….

Je na každém z nás, co si vybereme, nicméně skutečný vnitřní klid i radost, která je naší duši nejvíce vlastní, může přinést pouze  a jen světlo poznání (Pozn: uvědomuji si, že to zní jako “klišé”😐, nicméně, pokud se nad touto větou skutečně zamyslíte a navnímáte se skutečný obsah slov, poznáte, že je pravdivá 😉) .

Někdy se stává, že je člověk svým „hledáním světla – poznání“ velmi unaven, někdy též člověk ztrácí víru, „že bude lépe“, neboť  plody jeho duchovní  práce se zdánlivě z pohledu času projevují pomalu (tedy, pokud neprovádí magii 😉 u níž se plody činnosti projevují rychle, ale to zase není “duchovní práce”....)

A právě v této době je nejvíce potřebná odvaha a  pevná vůle jít dál, prostě nechat temnotu za sebou a též vědět, že cestu i cíl nosí každý člověk  uvnitř sebe, v místě, kde leží onen vzácný poklad✨✨✨ , o nějž jej nikdo – pokud mu to člověk sám nedovolí,  nemůže oloupit.

Jsme to jen my sami, když svými iluzorními představami šidíme sami sebe o to, co je uvnitř nás, co pouze nám, a nikomu jinému, díky tomu že „JSME“, zcela patří.

Hledání světla  poznání úzce souvisí s láskou Ano, láska je naší nejvyšší silou, onou tvůrčí silou samotného Tvůrce Všeho Co Je, a tato moc žáru lásky uvnitř člověka od počátků jeho  existence sálá,  neboť je sílou Nejvyššího Zdroje, jež nám byla darována od samotného začátku až na celou věčnost.

Hledání skutečného světla a tvůrčí síly lásky uvnitř sebe sama představuje pro člověka  často životní výzvy, aby se vzepřel proti  všemu nízkému, všemu co se jej snaží spoutat.

Ano, žár síly lásky  uvnitř  lidské duše je tím drahokamem, který obdivují a sklánějí se před ním i ty nejvyšší síly duchovního světa. Být „láskou“ znamená cítit uvnitř sebe tento žár života, ctít této žár a nepotřebovat tedy žádný vnější předmět lásky, neboť víme, že vše leží uvnitř nás, že žárem života prostě JSME (jinak bychom  skutečně nežili)

 

(upravená “1. letní povídka z roku 2015, vzpomínka + připomenutí “minulosti + zdůraznění přítomnosti i budoucnosti….) Z.S.

2020-08-24T16:09:37+00:0024 Srpen, 2020|
Webové stránky ukládají v souladu se zákony na vaše zařízení soubory, obecně nazývané cookies, potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely a v případě vašeho souhlasu také pro možný retargeting. Používáním těchto stránek s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím