Hledání sebe sama 💖

//Hledání sebe sama 💖

 

Onoho (i toho dnešního 😉) letního odpoledne jsem se sama procházela po rozlehlých loukách i lesích , které zmirňovaly žár slunce. Má křídla, ony  jemně-hmotné antény do vyšších dimenzí měla konečně tolik vytouženou volnost, mysl byla též zcela osvobozena od těžkých myšlenek kolektivního vědomí, jen pomalu se dostávajícího z nedávných událostí, které zasáhly celou tuto krásnou modrou planetu, a které mají potenciál se znovu aktivovat 😯….  Nastavila jsem tvář paprskům slunce, své vědomí velmi lehce spojila s vyššími dimenzemi,  sférami mé duchovní rodiny a přenesla se k rekapitulaci odpovědí na otázky, které mi tak často pokládají mí žáci.

Kdo vlastně “JÁ JSEM”?

Otázka, kterou začíná téměř každý z nás svou osobní stezku poznání. Je to naše duchovní, vnitřní životní božská jiskra, oděná  do svého jedinečného duševního šatu, živoucí jiskra, která se uvnitř našeho osobního vědomí  ozývá, požadujíc, abychom byli něčím víc, než doposud jsme. Do svého fyzického vědomí přijímáme pouze to, co dovedeme vnímat v nejniternějších oblastech svého bytí, a naše duchovní životní jiskra oděná do šatu duše doslova žízní, podobně jako fyzické tělo v období horkých letních dnů žízní po vodě, ona jiskra žízní po všem, čím dosud nejsme a  čím bychom nejenom mohli, ale čím  bychom se měli, dle svého osobního životního plánu,  stát.

Jak se tedy stát tím, kým skutečně jsme?

Odpověď na tuto otázku hledáme nejen během celého života, ale též v průběhu existence své duše skrze koloběh nespočet inkarnací.. Po pádu duchovní jiskry do hmoty, okouzleni hmotou a sílou individuálního intelektu, najednou máme požadovat od sebe více, chceme-li poznat to, kým skutečně jsme. Stejně jako sportovci, kteří vědí, že pouze tvrdý a pravidelný trénink poskytuje možnost obhájit svou jedinečnost. Máme zapojit svou vůli, vydat ze sebe vše, abychom nejen setrvávali v dokonalé formě své dokonalé duchovní jiskry, nýbrž ji i více rozsvěcovali poznáním života ve fyzické realitě. Často to vyžaduje zřeknout se mnohého, co jiným je povoleno, odměnou nám je pak však nalezení větší části sebe sama.

Láska?

Během nalezení sebe sama se učíme milovat sílu, která nám umožňuje žít, učíme se bezpodmínečné lásce. Tolik se o tomto slovním spojení již napsalo… Milovat bezpodmínečně sebe sama, tj. svou vnitřní životní jiskru oděnou do jedinečného šatu duše,  je určitou základní podmínkou, díky které můžeme milovat bezpodmínečně i ty ostatní. Hledáme-li lásku venku, většinou se jedná o lásku podmíněnou určitými předpoklady. Naučit se milovat bez podmínek je znakem skutečných Mistrů života, každý z nás má však možnost tohoto titulu dosáhnout, rozhodne-li se „milovat život“.

Existuje  nespočet podob lásky, ale ta „dokonalá“ je pouze jediná esence, afinita, sladký frekvenční most mezi objektem lásky a tím milovaným. Může se jednat o lásku mateřskou, pečující, ale též lásku k partnerovi, ovšem lásku prostou podmínek, jak by se měl chovat, jakým by měl dle našich představ a projekcí o ideálním partnerovi, být…

Můžeme prožívat lásku ke své práci, svému skutečnému poslání, milovat procházky v přírodě, stejně i tak sladké lenošení,  vždy však má jít  o bezpodmínečný vztah objektu a tím milovaným.  Milujeme-li život, pokud jsme též nalezli alespoň kousek sami sebe, bezpodmínečně milujeme vše, co je spojeno s oceánem energie- vědomí Nejvyššího Zdroje, milujeme to, co nám tedy pomáhá nalézt sebe sama…

Jak se stát šťastným a spokojeným?

Stačí si uvědomit, že každý z nás představuje určitý soubor vědomí, lásky a moudrosti a záleží pouze na naší vnitřní vůli, zda tento soubor zvětšíme či zmenšíme, stačí přijmout skutečnost,  že žádná vnější moc nemá sílu omezit naši duchovní svobodu. Každý den, kdy nalezneme větší část sebe sama, je pak více naplněn pocitem štěstí a vnitřní spokojenosti, onoho vnitřního poznání, jež  nám nikdo nemá moc vzít.

Najednou jsem ucítila na své tváři, původně nastavené slunečním paprskům, první kapky deště. Otevřela jsem oči a viděla, že slunce se schovalo za temné mraky, z nichž začalo konečně pršet. Pocítila jsem velkou úlevu, a ač slunce miluji, po tolika tropických dnech déšť představoval požehnání nejen pro přírodu, ale i pro všechny lidi.

Ano, stejně tak se na naší osobní cestě  životem střídají okamžiky světlé i ty temnější, vše nám však slouží, či by sloužit mělo,  k nalezení sebe sama a k rozšíření poznání…

A záleží pouze a jen na našem vnitřním postoji, zda milujeme déšť stejně, jako slunce, zda uznáme, že zdánlivě těžké okamžiky byly pro nás ve své nejhlubší podstatě nesmírným požehnáním, a někdy zase líbivý svit slunce může vyvolat lenost a naší duši spíše uškodit, přivést ji k apatii…

Vnitřní štěstí a spokojenost jsou umístěny  jen a jen v našem nitru, spíše jde o to je nalézt, přijmout a udržovat i během četných výbojů blesků a hromobití, které se v poslední době tak intenzivně vynořují z oblaků  kolektivního vědomí…..

 

 (upravená a rozšířená  “4. letní povídka z roku 2015, vzpomínka + připomenutí “minulosti + zdůraznění přítomnosti i budoucnosti….) Z. S.

 

 

 

 

 

 

 

2020-08-10T16:57:09+00:0010 Srpen, 2020|
Webové stránky ukládají v souladu se zákony na vaše zařízení soubory, obecně nazývané cookies, potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely a v případě vašeho souhlasu také pro možný retargeting. Používáním těchto stránek s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím