ZRCADLENÍ

//ZRCADLENÍ

 

Utrmácená dlouhou a nesnadnou  cestou, vedoucí téměř vždy do vysokého kopce, komplikovanou nutnými odbočkami,  složitými vztahy a nepříznivým počasím, zastavila vysoká kněžka na malý okamžik své osamělé spřežení vezoucí jí k toužebnému cíli. Její fyzické tělo bylo unaveno stejně jako její duše, potřebovalo nutný odpočinek.

Byla si vědoma toho, že i tento byť krátký odpočinek je pauzou zdánlivou, že všude kolem číhají různé nástrahy, ale musela chvíli zastavit a meditovat nad tím, kudy a jak se vydat dále.

Zavřela oči, požádala své vyšší části vědomí  o nutnou ochranu a pohroužila se do svého nitra. Procházela zpětně svou nelehkou cestu, vzpomínala, či spíše si procházela jednotlivé úseky cesty k onomu cíli nejvyššímu – k cestě domů…

Poznala, že tato cesta vlastně nepatřila pouze jí, ale spíše lidem, které na své cestě potkávala. Vlastně vyšší moc po ní chtěla, aby zcela zapomněla, že někam směřuje… Potkala na ní osoby, které velmi milovala, domnívajíc se, že oni jí též, jak je tomu ve jejím duchovním domově…

V tichém rozjímání však v tento letní den poznala, že ve většině případů tito lidé podvědomě vnímali její světlo, něžné a současně silné energie lásky, že potřebovali „jen“ pomoci, že nemilovali osobně ji, ale světlo skrze ní proudící a připomínající jim vyšší sféry, kde jejich duše měla svůj domov…

Tolik vytoužené poznání lidské lásky se jí dostával pouze od několika málo osob, povětšinou patřící do její skupiny duší. Vysoká kněžka dále se zavřenýma očima promítala svou cestu, občas cítila, jak po jejím obličeji stékají slzy nejen smutku, ale i dojetí a poznání…

Najednou si uvědomila, že poblíž místa, kde se na malý okamžik zastavila, se nachází rozsáhlá vodní plocha, jakési horské jezero. A tak otevřela oči a vydala se pomalu k němu. Nebylo to obyčejné jezero, neboť jakmile poohlédla na jeho hladinu, začala vidět různé osoby, s nimiž se setkala  nejen v tomto životě, ale i v těch předchozích… Vodní hladina jezera se proměnila na promítací plátno mnoha dimenzionálního filmu.

Vysoká kněžka najednou viděla skutečný význam jednotlivých příběhů své cesty, uvědomila si, že se na tuto nelehkou cestu vydala zpočátku kvůli sobě samotné, ale postupně ji vyšší moc jemně, ale přitom velmi důrazně posílala do cesty osudy lidí jiných, kterým vždy bez jakéhokoliv rozmýšlení z lásky pomáhala a nechávala jejich vědomí vnímat lásku, čistotu a pravdu  vyšších světů,..

Dívala se na tyto příběhy a poznala, že ač někdy její pomoc dočasně působila jako milost, poslaná skrze ni z vyšších duchovních světů, ne vždy dotyčný změnil své vyzařování. Viděla též, že někdy – a bohužel poměrně často, ti, kteří žili ve svém osobním pekle, její světlo odmítali anebo naopak přijali a zneužili ho k nízkým potřebám svého ega, či jej dokonce zneužili pro své sobecké „rádoby“ duchovní  účely, které však byly pouze rozvinutými astrálními psychickými silami… Na tyto scény, zrcadlící se na hladké hladině horského jezera, se dívala vysoká kněžka se slzami v očích, neboť netušila, že i božská milost – světlo vysokých duchovních dimenzí, lze takto zdeformovat…

Začala vzlykat: „Byla snad moje cesta zcela zbytečná???…“…

Ale hladina jezera začala promítat širší obraz její cesty i celého dění nejen v této galaxii ale i v celém vesmíru… S úžasem vysoká kněžka pozorovala, jak každý výdech světla z oceánu energie-vědomí Světla-Zvuku Nejvyššího Zdroje prochází všemi dimenzionálními pásmy, jak však paprsky světla do dimenzí nejnižších procházejí temným pásmem těžkých myšlenkových a emočních výtvorů kolektivního ne-vědomí větší části lidí této planety.. Viděla, jak každé působení božské milosti skrze vědomí všech skutečně duchovních lidí na Zemi tyto temné mraky egoismu, zloby, strachu, hamižnosti atd., rozpouští stejně tak, jako paprsky Slunce roztávají vrstvy ledu.

S úlevou si tedy vysoká kněžka oddechla: „Takže každý úsek mé cesty, ač byl obtížný,  byl správný, měl svůj vyšší smysl…“.

Poznala, pozorujíc mnoha dimenzionální film zrcadlící se na lesklé hladině horského jezera, že i záblesk světla, který byl poskytnut zdánlivě zbytečně, měl svůj vyšší význam..

S hlubokou vděčností a láskou již nyní hleděla na ty, jimž pomáhala, neboť tyto osoby vlastně pomáhaly celku, pomáhaly prozářit, byť na malou chvíli těžká oblaka valící se nad tak krásnou modrou planetou..…

Mohla skrze ně přitáhnout na tuto kdysi tak krásnou, ale po větší časy temnou planetu, více duchovního světla, mohla pomoci splnit slib tvůrců, kteří  dali kdysi dávno  Nejvyššímu Zdroji, že i v temnotě může zazářit světelná hvězda lásky…

Vysoká kněžka  se pomalu vracela na místo, kde stále její spřežení, s posílenou vnitřní vírou uchopila  pevně otěže svého spřežení, najednou však spatřila, že za ní svítí zářivé světlo…

Poohlédla se a najednou viděla, že její spřežení není osamocené, že za ní stojí spousta podobných zářivých vozítek ✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨ ✨✨✨✨, jejichž vůdci drží otěže toho svého spřežení  pevně s vnitřní vírou, ale též s velkou pokorou vůči  duchovním zákonům proudění energie-vědomí Nejvyššího Zdroje, s láskou v srdci a s úsměvem na rtech…

Poohlédla se tedy ještě jednou, mrkla na své následovatele a všichni se se  svitem hvězd v očích a rozzářeným krystalem jejich  vnitřní esence vydali na další cestu,  na níž jim svítilo Světlo jejich vlastní stezky poznání…

Každému z nich bylo jasné, že nehledají  svůj vytoužený cíl, věděli, že cílem je každý úsek jejich cesty,  a tak se s nadšením se naladili na volání duchovního srdce a vydali se společně tam,  kde měli v dalším věčném přítomném okamžiku rozsévat světlo božské lásky, sílu víry i moudrost poznání něčeho VÍCE ….

(upravená “2. letní povídka z roku 2015, vzpomínka + připomenutí “minulosti + zdůraznění přítomnosti i budoucnosti….Z. S.

2020-07-31T18:39:22+00:0031 Červenec, 2020|
Webové stránky ukládají v souladu se zákony na vaše zařízení soubory, obecně nazývané cookies, potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely a v případě vašeho souhlasu také pro možný retargeting. Používáním těchto stránek s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím